"

Press » Rozhovor MF Plus

TĚŽKÁ VÍKENDOVÁ ŠICHTA

Radim Bartík


Mladý muž za pultem nepřipomíná Miloše Skalku ani takhle potmě a zdálky. To co hraje se ale taky nehodí pro nějaké holky z vaší školky. Philip TBC není diskžokej ale DJ.  Krotí nejnovější trendy elektronické muziky úhledně poskládané do dobře nazvučených písniček většinou bez vokálu. Mixuje rychle, střídá styly a neodpustí si ani vlastní tracky. Co na první pohled vypadá jako zábava nebo nezávazná hra je ve skutečnosti normální noční, během které se nemůže ani chvíli flákat.


Dneska je pondělí. Místo klubu plného tančících lidí a světel blikajících do rytmu taneční hudby se proto scházíme v parku. Je před čtvrtou odpoledne a když si sedáme s pivem na lavičku, osloví nás kluk okolo pětadvaceti. „Ty jsi Philip TBC?“ ptá se, a když dostane kladnou odpověď potřese si s Filipem rukou. „Díky za to, jakou hraješ parádní muziku, chlape.“ Pak zmizí a nás nechá v klidu dál sedět nad pivem.
Philip TBC má výraznou image, když ho jednou uvidíte na party, vysokého s dlouhými dready, určitě si ho zapamatujete. Na ulici ho ale prý zase tak často lidi nepoznávají – nebo to minimálně nedají znát. „I když se mi to nedávno stalo. Jel jsem ze studia, kde jsme míchali novou písničku, a čekal jsem na metro. Napadlo mě, jestli lidi jako PSH, Indy a Wich nebo třeba SuperCroo vůbec můžou takhle jezdit metrem. Jsou stejně slavní jako popové hvězdy. Spousta lidí je pozná. A zrovna v tu chvíli ke mně přišel týpek a říká: Hej, ty seš Philip TBC?“ směje se. Něco takového se ale častěji děje přímo na party, protože lidé většinou ví, na koho jdou. Je to i příjemnější. Obvykle totiž přijdou ti, co si kromě potřesení rukou chtějí taky trochu popovídat o hudbě. Rozumí tomu, co Filip hraje, a obvykle se ptají na konkrétní tracky. Jestli je má a jestli dneska zazní. „Ale nejčastěji se chtějí prostě vyfotit. Jednou přišla celá partička. Dohromady asi patnáct lidí.“

UNAVENEJ A VYBITEJ

Drum’n’bass, dubstep, breakbeat a hip hop. To jsou hudební styly, které ve svých setech Philip TBC úspěšně kombinuje. Na albu Audible Thoughts, které vyjde 19. října, ale rychlý drum’n’bass nenajdete. Bylo zamýšleno jako něco spíše poslechovějšího. Vznikalo dva roky, přičemž poslední půlrok se svépomocí řešilo, jak bude vypadat obal, u koho to vyjde a jak to bude dostupné. „Všechno promo jsem si zařizoval sám, ale nechtělo se mi kvůli vydávání jednoho alba zakládat label. Kolem toho je strašně moc práce, takže album vyjde u jednoho kámoše na DaSka Records. Na krámech budou klasická CD, ale bude se to dát koupit i jako digitální release na internetu.“
Zatímco přes týden Filip funguje v éteru za mikrofonem rádia Wave, o víkendu vyráží do té hlavní práce. „Mám to úplně otočené. Sice pracuju i od pondělí do pátku, ale pak mi začíná druhá práce od pátku do neděle. O víkendech dělám nejvíce a v pondělí se pak většinou dávám do kupy. Kromě rádia ještě píšu recenze na techniku, které vycházejí třeba na www.techno.cz, ale živí mě hraní.“ Většinou to znamená neplánovat si nic na každý pátek nebo sobotu. Úplně volný víkend znamená svátek, kdy Filip většinou vyráží někam ven s kámoši nebo přítelkyní. Někdy se mu ale sejdou i dvě vystoupení za sebou.
„To pak jsou dobré psycha. Nejšílenější asi bylo, když jsem jel z Prahy na východní Slovensko do Kežmaroku a druhý den z Kežmaroku někam k Písku. Vyrazil jsem v pátek ve dvanáct a než jsem se v neděli vrátil, najel jsem autem asi 1500 kilometrů. Po takových výjezdech už jsem v sobotu večer utahaný a záleží na party, jak se povede. Buď jsi nevyspalej, unavenej a vybitej nebo jsi nabitej atmosférou… a nevyspalej a unavenej. Ale aspoň je důvod zůstat na nohou. Nedovedu si představit jaké je, když nějaká kapela jede turné a má koncerty skoro každý den.“

NEMÁ KABÁT

Je to práce i zábava. Filip si s sebou dříve vozil těžkou tašku s vinylama, dneska používá program Serato, který dokáže gramofony a mixák propojit s notebookem. Může si vychutnat všechny vymoženosti digitálního DJingu a nestane se mu, že by při scratchování skákaly jehly. Pořád má všechnu hudbu s sebou, takže vybírá tracky podle momentální nálady v klubu. Kdyby byl během hraní připojený na internet, mohl by je vlastně rovnou stahovat. Sice to ještě nikdy nezkusil, ale běžně si stahuje novou hudbu ještě potom, co dorazil na místo. Za muziku platí, protože ji používá ke své práci. Největší výhodou je, že může snadno hrát vlastní skladby. „Už se mi ale i stalo, že jsem si něco omylem vymazal, a nezjistil jsem to, dokud jsem to nechtěl zamíchat.“
Před hraním moc nepije, ideální stav je prý jedno pivo, dva panáky a pak už nic. Po hraní to chce na chvíli se někde posadit. Dvě hodiny akčního DJingu v noci se totiž dají přirovnat k běžné osmihodinové směně. Hrává na velkých festivalech i na malých akcích v Horních Dolních, takže mě zajímá, jestli i on zažil tu slavnou DJskou historku. Chtěl po něm někdo zahrát Nirvanu? „Už to není Nirvana, teď je to Kabát,“ směje se. „Jednou jsem taky hrál v městečku v Krkonoších, kde to bylo úplně chcíplí. Přišli za mnou takoví divnější lidi okolo třiceti, jestli mám Michala Davida. Normálně se mi zježily chlupy. To jsem ale ještě netušil, že pak vyrukují s Bílou lilií od Evy a Vaška. To jsem fakt koukal. Omluvil jsem se, že to nemám…“
Čelit za gramofony davům nebo třeba jen zbloudilým vesnickým partičkám zkrátka někdy není jednoduché. Filip by se ale hraní nevzdal. „Je to práce a zábava. Když jedu někam sám, neznám lidi, kteří mě poznali, jedu čistě za prací, protože zas taková zábava to být nemusí. Zvlášť když se ta party nepovede. Ale to se naštěstí nestává moc často.“  


© 2017 Philip TBC | dnb mp3 sety | Loadtime: | 0,016578s