"

Press » Je libo Slayer? Hip Hop? Tekno? Dramec? SSD IN DA BUSH! [Drumandbass.cz 09/2003]

Je to tak. Dnes, když jdete na dnb akci, neznamená to, ze dostanete vyšlechtěný čistokrevný drum and bass, ale nesmí vás překvapit, ze vám uprostřed dnb rachotu DJ pustí Manu Chao, hip hop, tekno, nebo track se samply metalových Slayer. Manu Chao se tentokrát sice nekonal, ostatní zmíněné atrakce však ano. A to je dobře.

Pravidelné noci Slim Slam Drum jsou na severní Moravě již klasikou. Vynikají hlavně strhující atmosférou a kvalitním line-upem. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Při mém příchodu o půl desáté již někteří vyndanci doslova přelézali pletivový plot, který odděloval aparát a dje od lidí. Proč?

Protože Wenia. Wenia je starý známý z pravidelných dnb střed v ostravském Coffee shopu, mohli jsme ho vidět již na SSD s Maďarama a na mnoha dalších akcích. Jeho precizní mixy atmosférických nakládaček jsou přesně to, co vás ihned po příchodu chytne a jen tak nepustí. Ke konci setu už byl parket pěkně našláplý, lidi v maximálním varu a když se za djským pultem začal chystat Sayko, byl jsem zvědav, jak to návštěvníci rozchodí.

Sayko v kombinaci s quadro soundem tvoří velice nebezpečnou kombinaci. Hraje hodně agresivně, tvrdší odrůdy, větší basy, masakry. Ameny se valí, basy vám masírují nejen ušní bubínky, Sayko scratchuje, skáče jako divý. A my samozřejmě s ním. Na řadu přichází Slayer. Ano, v tracku Raining Blood od novozélandské partičky Concord Dawn je skutečně sampl kytarového riffu skupiny Slayer a tento track zvedá teplotu v sále zas o nějaký ten stupínek výš. Prakticky již není co dodat, jen možná to, ze návštěvníci to rozchodili v pohodě.

Nastupuje Ghonzales, který má zjevně v oblibě TeeBeeho, kterého jsem v setu zaregistroval vícekrát. Lidi jsou pořád pěkně ve varu, basy nesnižují intenzitu a najednou vám na rameno zaťuká hip hop. A když říkám hip hop, tak nemyslím hybridní dnb remixy s hip hopovým vokálem, ale klasický hip hop. Dává nám připomenout, odkud polámané beaty vlastně pocházejí. Rychtářům zjevně změna beatu nevadí, tyhle vsuvky mají skvělý "propleskávající" efekt, kdy se vrátíte z výšin na zem a na tváři se vám objeví úsměv. Hip hopová vsuvka byla samozřejmě jen přípravka na další nášup hutného dnb.

Přichází peaktime a tedy čas na hlavní hvězdu - duo Moving Fusion. Dan Sparham poslal po Jeffovi Langtonovi omluvenku, ze z rodinných důvodů nepřijede. Toto bylo pořadatelem oznámeno už tři dny předem a já jen podotknu, ze je nám Dana opravdu líto, že propásl tak skvělou akci. Takže místo dua hrálo jen uno. Jakožto správná londýnská hvězda si Jeff hned ze startu střihl jeden cvičný rewind. Ono, proč ne. Ze začátku se sluší rewindovat, poklonit se, seznámit se s obecenstvem. Jeff ale není jen londýnský dj, ale taky člověk, který s Danem vydává desky na labelu RAM Records a ve znamení tohoto labelu byl i jeho set. RAM vydává pěkně nabušené energetické bomby, které ale mají i svou lehkost a neupadají k tříštícím se amenovým masakrům a la Technical Itch (nic proti!). Z desek, které jsou dnes právem top rollery, nám postupně servíruje novinku od pana Čerstvého (Fresh - Big love) a po chvíli i nám již starou známou pecku Screamer od RAM Trilogy. A protože to dav zjevně pozitivně nese, propleskává nás druhým rewindem. Rewindy mají multiplikační efekt, takže i když se to některým příliš nelibí, při druhém nástupu uřvaného samplu už screamuje celý Fabric (krom chilloutu). V průběhu setu se k Jeffovi přidali i MCs - Tweety Twizta, Square a přispěl i Item a La Playa. MCs Jeffa vhodně doplňovali, vytvářeli skvělou atmosféru a Fabric na ně pěkně reagoval. Jediný křečovitý moment byl, když si Tweety vynucoval rewind při pecce Hotness od Dynamite MC & Origin Unknown a Jeff nereagoval. To si po setu taky v backstagi v pohodě vyjasnili. Každopádně MCm patři dík.

Po hlavní hvězdě nastupuje druhá hlavní hvězda - Elvis. Elvis mi vždy na Slim Slamech přijde jako ta hvězda, na kterou se vlastně jde. Je to takové veřejné tajemství (ok, Moving Fusion byli tentokrát asi větší tahák). Vždy se přivalí jako energetický zdroj - a věřte, ze ve 3 ráno je energetický zdroj přesně to, co potřebujete. Tentokrát mi ze začátku nepřišel tak rozjařený, jak je u něj zvykem, ale bylo vidět, ze na konci setu - po tom, co si nás pěkně povodil - už měl úsměv od ucha k uchu. Není divu. Elvis nás totiž "pohladil" svým klasicky těžkotonážním soundem, slza nostalgie málem ukápla u Dieselboy - The Descent s nekonečným nájezdem a u zpívánky Me Myself & I od 3 Dimensions už nás měl tam, kde chtěl.

V backstagi se tím časem pražští přátelé seznamují s ostravským nu-skool slovníkem (ačkoliv nevím, jestli jim bylo tajemné slovo "bukel" dostatečně vysvětleno). Jeff obdivuje tetování znaku RAM records na zádech Markétky a celkově vládne přátelská atmosféra (až na Bartiase z Shadowboxu - holt konkurence ;) Jeff působí sympatickým a pohodovým dojmem, na druhou stranu i velmi disciplinovaně a při odchodu se s každým zvlášť vřele loučí.

Elvis zatím na place pokládá poslední pecku, klasicky s deskou u hlavy se vysmátý loučí s publikem, je 4:30. Čas na další hvězdu? Rewind! Philip TBC. Z "kulturních vložek" vyjmenovaných na začátku reportu nám zbývá už jen tekno. Ano, tekno a dnb se mají rádi. Ať už jsou příkladem akce, kde sousedí dnb stage s tekovou, "repertoár" systémů na letošním czechteku, nebo provázanost lidí tyto styly poslouchajících. Jak to tedy vypadalo? Philip hrál dramec, sem tam prostě přimíchal tekovou desku a rychtovalo se zase chvíli na tek. A vězte, ze v malých dávkách tek neškodí v jakémkoliv množství ani striktním drambasákům. Tento systém totiž poskytuje člověku, který tek prakticky neposlouchá, nečekaná překvapení. Tím myslím například přechod z teku do Epilogue VIP od Rawthang. Lahůdka. Philip se předvedl velice dobře a myslím, ze potlesk na rozloučenou byl jistě na místě.

Bylo 6 ráno a na lineupu zbyl už jen J.Dray. Parket byl i přes "pozdní" hodinu stále zaplněn, už to nebyla šlapanice jako v 1, ale plno bylo pořád. J.Dray se vyšvihl se svou nu-skool dnb kolekcí Crossfire, zněla i nepřekonatelná Hyper On Experience - Disturbance v remixu od Concord Dawn. Práci mu bohužel stěžoval podivný človíček, který obsluhoval zvukový aparát, k značné nelibosti djs si hrál s quadro aparaturou, navíc ne zcela profesionálně - v jednu chvíli si mix málem polil drinkem a svou ubohou performance zakončil puštěním naplno vazbícího mikrofonu, načež byl Drayem vykázán na parket.

Ve Fabricu se mělo správně končit v 7, ale jelikož pořád ještě hodně lidi kalilo, přešlo se k drsnějším metodám a od 7 nám do očí barman pustil ostré světlo a v 7:15 hudba utichla úplně.

Aby to bylo fér, je nutno dodat, že v 1. patře fungoval příjemný chill-out, kde se vystřídali djs Ada, Forest a avizován byl i speciální host DJ Blue. V chilloutu jsem konverzoval a chilloval a nehonil se po jménech, takže podrobnosti sdělit nemohu. Last but not least je zmínka o videoprojekci Cubevision, která byla skvělá, jen bych upozornil, ze umístění pláten nebylo nejlepší. Člověk měl celou dobu ve výhledu 2 sloupy, nebo musel kroutit hodně hlavou aby na projekci vůbec viděl. To je ovšem záležitost klubu Fabric a ne dvojice vjs.

Slim Slam podle mě dopadl velmi dobře, vše klapalo, možná pivo bych nechal i uvnitř klubu i venku na dvorku s lavičkami, místy se tvořily nepříjemné fronty. Ale to je jen malá vada na kráse. Slim Slam určitě neztratil pověst skvělé zábavy s prvotřídní atmosférou a všem mohu s čistým svědomím doporučit Slim Slam další.

Za fotky díky pueblovi. Více fotek a reportů najdete na webu wkc, na zulu.cz, na shadowboxu a na techno.cz. Víc si najděte sami. ;)
(mrtvy.kenny)


© 2017 Philip TBC | dnb mp3 sety | Loadtime: | 0,010683s